Mallorca

 

Stručná historie Mallorky

 

 

 

Krátká historie Mallorca – Baleárské ostrovy a vlastně i Španělsko

Když jsem si o historii ostrova Mallorca něco přečetl, zjistil jsem, že není nic tak nového pod sluncem.

Ve všech zdokumentovaných dobách, tak jako všude jinde, se to tam mydlilo a mydlilo. Boj o pravdu, o víru, či spíše boj o moc, boj o území, boj o slávu a majetek.

 Ale postupně.

 

Mallorca

Baleárské ostrovy byly pravděpodobně osídleny už v době kolem roku 5 000 př. n. 1. Původní obyvatelé, kteří přišli patrně z dnešního Španělska, žili v jeskyních. Živili se lovem zvěře.

Přibližně od roku 3 000 př.n.1. začali chovat domácí zvířata pěstovat zemědělské plodiny. Pro výstavbu obydlí začínají využívat kamení.

Kolem roku 1 200 př.n.1. došlo stavebnímu rozmachu. Výsledkem byly stavby monumentálních věží, nazývaných talaiot. Dodnes se jich na Mallorce nalézají desítky a na Menorce ještě více. Místní lidé získali ke kameni zvláštní vztah a naučili se mistrovsky ovládat střelbu z praku. Název souostroví má prý spojitost s tímto bojovým mistrovstvím - označeni ,,baleárské" snad pochází od řeckého slova ballein - házet. Když pozdější kolonizátoři z Kartága začlenili ostrovy do své obchodní říše, místní mistry ve střelbě z praku patřičně respektovali a tisíce jich naverbovali do své armády.

Arabská váza

Pak r. 146 př.n.1., na konci Punských válek, porazili Římané Kartagince. Ostrovy převzali pod svou správu až po ovládnuti většiny dnešního Španělska v roce 123 př.n.1. Jakmile Římané protivníky porazili, přejmenovali ostrovy na Balearis Major, dnešní Mallorku, a Balearis Minor - Menorku. Založili několik měst, mezi nimi i město Palmaria (Palma).

V 5. století se římská říše rozpadla a do Španělska vtrhly barbarské kmeny. Po Gótech následovali Vandalové a ty zase vystřídali Vizigóti. Vandalové Baleárské ostrovy okupovali do roku 534, kdy je porazila byzantská expedice z Konstantinopole.

 

Islámská víra se kolem roku 683 rychle šířila severní Afrikou až k pobřeží Atlantského oceánu. Na islám byli obráceni kočovní Berberové – Maurové a rozhodli se rozšířit nové náboženství do Evropy, a proto se roku 711 pod vedením generála Tarika vylodila na jihu Evropy (Gibraltaru) armáda, složená převážně z maurských bojovníku. Za pouhých sedm let byla většina území Španělska pod muslimskou nadvládou.

Obrovská muslimská říše sahající od Bagdádu po Pyreneje, se však brzy začala rozpadat. Na španělském poloostrově vznikl nezávislý kalifát s hlavním městem Cordoba, stalo jedno z nejvýznamnějších evropských středisek vědy a umění. Baleárské ostrovy byly nejprve v područí kalifátů, avšak Arabové v roce 848 vyslali na ostrovy svou námořní flotilu, aby zde obnovili pořádek.

Arabský nápis

V 11. stoleni se kalifát rozpadl na drobné státečky, jichž bylo v jednu dobu dokonce 26. V tomto období spočívala moc v rukou muslimských guvernérů, kteří vládli nezávisle i na Baleárských ostrovech až do okamžiku, kdy začaly z Maroka přicházet vlny náboženských fanatiků, a to za účelem sjednocení se muslimů proti odporu křesťanů.

 

Cílem křížových výprav nebylo pouze na dobyti Palestiny, ale i vyhnání muslimů ze Španělska. Po dobyti Jeruzaléma vsak bylo třeba ještě dalších čtyř set let bojů, než byli Maurové ze španělské země vypuzeni nadobro.

V roce 1114 křižáci dobyli vetší část ostrova, ale posléze byli poraženi. Křesťané se natrvalo vrátili o století později v r. 1229, kdy se nedaleko dnešního letoviska Santa Ponca vylodila katalánská armáda v čele s králem Jakubem I. Aragonským. Ten se snažil využít schopnosti Maurů a obrátil je na křesťanskou víru. Mallorca se tehdy těšila prosperitě.

Na Menorce Maurové souhlasili s placením daní, což jim zajistilo klid, který trval do roku 1287, kdy si aragonský král Alfonso II. nalezl záminku k invazi. Maurové byli porazeni a buďto vyhnáni nebo povražděni. Hospodářství ostrova pak po dlouhá desetiletí zůstalo v troskách.

Jakub I. vládl Aragonsku plných 63 let, ale před svou smrti učinil zásadní chybu tím, že své království, které se tak dlouho snažil sjednotit rozdělil mezi své syny. Docházelo pak k příbuzenským půtkám o moc.

Koráb

V r. 1492 došlo ke sjednocení Španělska a nastal „zlatý věk“ zejména v oblasti umění. Z jiného pohledu však současně nastával úpadek země. Vojáci byli mimo zemi a dobývali zámoří. Ve Španělsku vzrůstala korupce a nekompetence, což všechno přispívalo k tomu, že se země stávala neschopnou vlastni obrany. Úspěšně se rozvíjející obchodní aktivity na Baleárských ostrovech ukončily nájezdy muslimských pirátů ze severní Afriky a mocná turecká flotila.

Španělská koruna pak přešla na Maxmiliána Habsburského a zůstala v rukou Habsburků až do r. 1700.

Ve válce o tzv. španělské dědictví (1702-1713) podporovala většina bývalého aragonského království včetně Baleárských ostrovů uchazeče o královské žezlo z habsburského rodu.

Británie se ve jménu habsburského uchazeče zmocnila Gibraltaru, který si však ponechala i po skončení války. V roce 1708 také zabrala Menorku a později se i Mallorcu. Vlastnictví Menorky se postupně v průběhu jediného následujícího století mezi Británií, Francií a Španělskem ještě pětkrát změnilo. Britové ostrov nakonec Španělsku bez boje vydali na základě smlouvy v roce 1802.

Po celé 19. století probíhala v regionu četná povstání.

Na začátku 20. století se Španělsko nalézalo v krizi, v zemi docházelo k atentátům a vládla zde takřka anarchie.

Diktátorský generál Primo de Rivera nastolit pořádek. Diktátorský režim padl v roce 1929 a Rivera se uchýlil do exilu. Tam jej v roce 1931 následoval i španělský král.

Nová republika se zrodila po období stávek a povstání, drancování kostel, které organizovaly pravicové i levicové síly. Ve volbách získala většinu napřed pravice, potom levice. Z únorových voleb 1936 vzešla vítězně levicová lidová fronta. Avšak v zemi začalo docházet k dalším vlnám násilí.

V červenci 1936 povstala proti madridské vládě většina armády, vedená generálem Francisco Frankem. Byla podporována monarchisty, konzervativci, duchovenstvem a pravicovou stranou Falanga. Na straně vlády stáli republikáni, liberálové, socialisté, komunisté a anarchisté. Vypukla krutá občanská válka. Frankovy nacionalisty podporovala fašistická Itálie a nacistické Německo, vládní straně poskytoval pomoc Sovětský svaz. Válka trvala tři roky a odhaduje se až milion mrtvých.

Menorca se na počátku války postavila na stranu republikánů. Ostrova se ovšem zmocnila vojenská posádka z Mallorky, která stranila nacionalistům - vojskům generála Franka.

Zpustošené Španělsko zůstalo v průběhu 2. světové války na okraji světového dění. Pod vládou Frankova režimu se pomalu začalo zotavovat.

Historie turistiky

Náušnice z perel

První náznak turistického zájmu ze zahraničí se projevil ve 20. letech tohoto století. Jednalo se však o jen bohaté návštěvníky.

Prudký rozvoj Turistického ruchu začal v 50. letech a měl zásadní vliv na hospodářství země a její obyvatele. Jednalo se tak i o byl příliv zahraničních vlivů do naprosto uzavřeného Španělska ovládaného Frankovou diktaturou.

Důsledkem, ale i předpokladem masového turismu byla zpočátku poměrně necitlivá výstavba turistických zařízení na pobřeží. Později se prosadila i ochrana životního prostředí.

Franko jmenoval za svého následovníka vnuka Alfonse XIII., který byl po smrti diktátora v roce 1975 jmenován králem jako Juan Carlos I.

Juan Carlos I. se oproti původním skeptickým názorům osvědčil a vyznamenal se jedinečnou schopností k usmíření. Podařilo se mu zemi přivést k demokracii. Potom ustoupil do pozadí. Španělským regionům i Baleárským regionům se dostalo značné míry autonomie.

 

Nahoru

Agentura V, s.r.o. nabízí

Komerční nemovitosti v Praze Pronájem kanceláří Pronájem skladů Poptávka komerčních nemovitostí