o_167
o_168
o_169
o_170
o_171
o_172
o_166
Upoutávka - Ručně modelovaná keramika Blanka
Ukázka z díla
Připomínky a doplnění k fotografiím
Moje vzpomínky
Mácháč ! To byl pro mě symbol pravého léta. S rodiči jsme tam na koupačku jezdili na kole (z Habeše asi 27 km). Nejhorší byl táhlý kopec "Hrdlořezák" a pak příjezd na náměstí do Bělé p. Bezdězem. Zbývající části trasy byla brnkačka. Měl jsem tříčtvrteční kolo Eska s přehazovačkou. Příjemný byl sjezd od z rovinky pod Bezdězem do Obory lesem. Pak už to byl kousek k jezeru.
Také jsme jezdily vlakem. Na nádraží Bakov nad Jizerou (vyslovuj "Bejkov") se přestupovalo z tratě Praha - Turnov na trať Nymburk - Rumburk. Parní lokomotivy čepovaly ze stojanů vodu na další cestu. Mašinky sípěly, čoudily a houkaly, odpouštěly páru. Po peronu pobíhali číšníci s občerstvení a pokřikovali "pííívo, horký párky". To byl ráj pro malého kluka!
Vlak dorazil do Doks a my hurá k vodě. U západní brány pokladna, vstupné tak do dvou korun a za bránou bába se sudem kvašených okurek jedna za kačku. Okurky byly skvělé.
Na pláži už bylo narváno, hlava na hlavě. U občerstvení fronty. Místečko na deku se ale vždy našlo. A pak honem na skluzavku, či skokanský můstek. Za mého hodně mlada byla na ostrohu k přístavu restaurace, pak už byl jen socialistický jídelní bufet s umakartovými stoly poblíž půjčovny lodiček. I na "parníky" došlo. Hynek (výroba 1930), Jarmila (výroba 1924) a pak modernější Máj z roku 1959 a Racek ( rok výroby 1966).
Později jako "junák" jsem jezdil do Doks na čundry, na Benátské noci. Nebylo to z Mladé Boleslavi daleko a koupání v jezeře lákalo.
Pamětník a autor : Jaroslav Votava, jv@aktualita.cz (opište)